Vojtův blog

Jestli jste si všimli, poslední dobou se motám hodně často kolem internetu a také FB. A dnes tomu nebude jinak. Přemýšlel jsem totiž nad tím, co by se stalo, kdyby si člověk, který je součástí libovolné sociální sítě, deaktivoval, nebo nedej bože smazal účet. Tak rozhodně nebude mít tak velký přísun informací. Nemohl by tak moc komunikovat s lidmi, na které nemá jiné kontakty. Když je ten člověk větší součástí a řeší na FB i věci ohledně školy a jeho zájmů, znamená to, že nebude tyto věci moc řešit, tudíž se zase vracím k tomu, že nebude mít přísun informací. Otázkou je, jestli všechny tyto věci jsou potřeba.

Jestliže si chci něco zjistit, tak se zeptám lidí, u kterých mě to zajímá. Teda aspoň tak bych to řešil já. A komunikace s lidmi? Když máte něco na srdci a chcete mu to říct, najdete si i jinou cestu než přes FB. Tudíž FB je vlastně zlo, nebo nemám pravdu? Všechno, co poskytuje, lze vyřešit i jinak, často osobnějším a lepším způsobem. Ten zbytek je to, co je na něm špatné a to snad nikoho neláká. Nebo se vám líbí, že můžete celý večer sedět u FB místo toho, abyste se věnovali smysluplnějším věcem?

Takže mě to vede jednoznačně k tomu, zrušit FB. A mám pocit, že nebude dlouho trvat a taky se tak stane…

Tak poslouchám písničku o FB a uvědomuji si, jak jsme technicky pokročili. Když jsem byl menší, byl jsem rád, že jsem ve 4. třídě dostal mobil a občas jsem s někým prohodil pár slov přes sms. Ano, je to poměrně nákladné, ale aspoň bylo poznat, že se ten člověk se mnou chce bavit.

Postupem času jsme doma měli i počítač a internet. S tím se spojuje ICQ a také Skype. Hledání si stylu psaní. S diakritikou nebo bez, spisovně nebo nespisovně nebo něco mezi. Zde už to podle mě není tak osobní, i když Vám ten dotyčný, s kým jste se chtěl bavit, musel dát číslo svého účtu nebo přezdívku. Ano, v případě Skypu to je trochu jiné, když zde fungovali videohovory. Ale musím se přiznat, že poslední dobou snad ani videohovory nepoužívám, i když je více programů, které je podporují.

A potom přišel pokrok. „Už máš facebook?“, ozývalo se na každém rohu. Přišla éra sociálních sítí a FB chatu. Dovolím si říct, že vznikalo víc fotek v zrcadle a různé statusy. Myslíte si, že kdyby facebook nebyl, dělali byste tyto věci? Fotili se v zrcadle a psali nudné, veselé, smutné nebo trapné statusy? Myslím si, že ne. Je totiž velký rozdíl mezi realitou a FB. Kolik přátel z FB znáte i v realitě? A jestli je už znáte v realitě, hlásíte se k nim, když je někde vidíte?

Na druhou stranu to má i dobré stránky. Máte kamarády ne zrovna nejblíže, třeba 100 km od bydliště a potřebujete s nimi něco vyřešit. Je to zadarmo a rychlé. Ale není osobnější stále stará dobrá SMS? A když jste už na facebooku, vydržíte bez něho? Není nakonec facebook pro všechny svým způsobem závislost?

Neříkám, že jsem dokonalý. Myslím si, že jsem na facebooku závislý, proto je trochu ironií, že vystupuji proti této sociální síti. Ale aspoň vím, že to není dobře. Vím, že je lepší strávit čas někde venku nebo na nějaké akci, i když je tak akce trapná. Protože všichni, koho máme v přátelích, tak ty vidíme v realitě a víme nebo zjišťujeme, jací doopravdy jsou. Hlavně podle mě je furt osobnější ta pitomá a stará SMS než pokecat na chatu na FB. Protože když píšu SMS, je to z nějakého důvodu, třeba z toho, že si chci pokecat a nenapíšu jenom ahoj a jak je a tím končím. Zkrátka a dobře, nechcete zkusit místo toho, abychom napsali na chatu, napsat sms? Možná toho člověka potěšíte více, jestli teda nepíšete jen tak z nudy. A myslím, že když nebudete psát z internetu, ale pěkně to datlovat v telefonu, bude to to nejlepší, jak s tím druhým komunikovat.

Je možné, že s některými věcmi nesouhlasíte. Chápu to, protože tohle je čistě můj názor. Já budu respektovat ten Váš, když ho ve slušné formě podáte a očekávám tedy, že i Vy budete respektovat ten můj.

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Před asi třemi dny jsem se vrátil z tábora. Stalo se tam spousty príma věcí. Ano, zahrnuji mezi to i poučení do budoucnosti. Například jsem přišel na to, že by si nikdo neměl zahrávat s ohněm. I když jsem si myslel, že je vše v pořádku, později jsem si uvědomil, že to je špatně. Moc pozdě na to, aby se dalo aspoň část z toho zachránit. Mrzí mě to. Myslím, že celkem dost. Ale nyní s tím nic nenadělám. Řezy jsou spáchány a je potřeba počkat, než se rány a jizvy zahojí, ne všude se ovšem nacházejí jizvy, u některých se mohou rány rychle zahojit. Takže si nikdo nikdy nehrajte s ohněm, je to až příliš nebezpečné.
Další závěr, ke kterému jsem došel, je ten, že méně je někdy více, protože kdo chce víc, tak nemá nic. Byl jsem spokojen, aspoň chvíli. Stačí ovšem pouhé škobrtnutí a chvilková nepozornost a v tu ranu přijdete o všechno, co pro vás něco znamenalo. O všechno, díky čemuž jste byli spokojeni.
Poslední podstatná věc, je ta, abyste nikdy neopouštěli někoho, koho milujete pro toho, kdo se vám líbí, protože ten, kdo se vám líbí vás opustí pro toho, koho miluje. Funguje to tak, můžu potvrdit opět z vlastní zkušenosti. Kdo chce víc, nemá nic. Takže nikdy nechtějte víc, uspokojte se se svým málem a nějak to nepřehánějte. Mohlo by se vám totiž stát, že narazíte…

Možná jste si všimli několika novinek. Ti, co mě znají pouze z blogu, tak si určitě všimnou toho, že sem přibyla taková „reklama“. Je to reklama odkazující na web pixmac.cz, kteří se zabývají prodejem fotografií, a jelikož určitě víte, že jsem vášnivý fotograf (některé moje fotky zde), tak jsem zde přidal i několik svých fotek.
Další věci, které jste si mohli všimnout, je tento článek. A ti, co mě znají i osobně a ne pouze díky blogu, si mohli všimnout, že teoreticky mám nějaké osobní úspěchy. Nebudu zatím konkrétní, protože ještě nevím, jak to dopadne, ale předpokládám, že to bude v pohodě:) však se všichni nechme překvapit.
Dnes nejspíše nečekejte nějaký sáhodlouhý článek, který zase bude trošku odhalovat moje uvažování a myšlení.

Udělejte si jednu představu. Je jedno, kde bydlíte, ale představte si, že všude jsou místo silnic pásy vyhrazené pro cyklodopravu a mezi městy funguje pouze železniční spojení. Žádné autobusy, žádné letadla, žádné auta. Prostě jenom cyklistické pásy, vlaky, zeleň, domy a chodci. Nic jiného. Není to krásná představa?
Ano, teď se začnou ozývat ti, kteří „potřebují“ auto každý den. V uvozovkách proto, protože auto nepotřebuje nikdo z nás. auto je pouze luxusní vymoženost, na kterou jsme si zvykli. Stejně tak autobusy a celkové MHD. Je to pouze proto, že lidem stojí za to svést se jednu zastávku, což je mimochodem nejdéle 10 minut chůze, a utratit za to asi 10 korun, jak kde. Proč není město plné chodců? Právě protože si zvykli na MHD a na používání autodopravy. A proč se mi to nelíbí? Například proto, že když sednete do auta a pojedete nakoupit, neuděláte nic pro své zdraví, když natankujete, nejspíš si ani neuvědomujete, že právě jste zabezpečili to, aby příroda dlouho nevydržela, stojí nás to peníze a když má někdo obyčejnou škodovku z bazaru nebo Hummera, přece jenom vzniká aspoň malinkatá závist a to nemá dobrý vliv. Ano, je to myšlenka komunismu. Komunismus bereme celkově jako špatný režim, ale cožpak v něm není něco dobrého? Na druhou stranu, když někdo umí něco vytunelovat, tak ať si užívá(omlouvám se všem, kteří vydělali těžké peníze vlastní prací). Myslím, že my v Čechách jsme na to odborníci, proto máme dluh takový, jaký je. No co, s tím ovšem jedinec, obvzlášť takový jako já, nic neudělá…

Možná jsem si tento článeček mohl nechat na někdy jindy, protože teď jich bude spousty a pak zase dlouho nic. Ale tak co se dá dělat.
Před nedávnem se u nás na škole testovalo IQ. Ne, opravdu vám nechci říkat, kolik jsem měl. Akorát jsem tak přemýšlel nad tím, jak vysoké IQ je nejideálnější? Když je IQ vysoké, je to na škodu? Ano, na škodu to je a to hlavně kvůli jedné věci. Máte rychlejší myšlenky a ti ostatní vás nemusí stíhat, což není ideální a za chvíli vás omrzí všem všechno vysvětlovat. Potom můžete ale potkat člověka, který má IQ stejné a pak si můžete popovídat. Jestli mu teda budete stačit, protože jste zvyklý na ty s prominutím horší úrovně. Takže, jak vysoké číslo je ideální? Na tuto otázku vám nemůžu odpovědět a to kvůli jedné věci. Každý má svojí partu lidí, mezi kterými se pohybuje, a ti lidé mají různě vysoké IQ. Je ideální mít IQ shodné s ostatními. Ale možná a lidé s vysokým inteligenčním kvocientem nemusí stačit těm, co mají nižší IQ. Jednoduše řečeno je vlastně úplně jedno, jak máte IQ vysoké, ale je důležité, jestli si rozumíte s kamarády a přáteli. Třeba já si myslím, že s většinou kamarádů mám vztah dobrý. I s těmi nejnovějšími, kteří, respektive byla to pouze jedna podstatní osoba, přibyli po výletu do Anglie, si rozumíme podle mě na výbornou. A tak by to mělo být…

Tož aby se neřeklo, něco málo tu napíšu:)
Ve škole nám nyní probíhá sběr papíru a poslední dobou mám takovou celkem dost houpavou náladu. To znamená, že v jednu chvíli se mám fajne, ale za chvilku je mi zase moooc špatně. No, abych to shrnul, mám se fajn.
Že nad tím tak přemýšlím, proč někteří neradi přírodu? Možná tam je na některé lidi moc živých druhů. Možná se někdo nechce ušpinit. Ale proč? Protože má nové bílé oblečení se značkou Adidas a ne oblečení z HudySportu, které je do přírody určené. Je škoda, že více lidí je víc z města, než aby se rádo vracelo do přírody.

…a já vím, že s tebou dnes nebude žádná konverzace, že nenapíšeš, protože to je na tobě a protože na mě zapomeneš. Vím to, nebo aspoň to předpokládám, jelikož vím, co se stalo včera. Včera jsi na mě zapomněla. Ale nevím, co se stalo dnes mezi tebou a ním. Nevím, co ti psal za „milé“ sms, ovšem doufám, že to nějak nezničí náš začínající, i když skoro bezvýznamný pro tebe, kamarádský vztah. Kdoví, jestli se to sem vůbec dostane. Já vím, že tobě jsem drobátko ukradenej a že mám měsíc na to, abych tě přesvědčil o opaku, ale všechno nejspíš není pouze na mě. Ten druhý člověk musí také chtít, jinak neuvidí dobré stránky toho druhého…

Čekám na FB, nevím na co, nebo na koho…čekám na ICQ, nevím na co nebo na koho…chci jet na skautské závody, ale přece tam nemůžu jet, když to není pro mě. I když píšu, že nevím, tak vím. A vím to moc dobře, akorát že jsou jisté věci, které se jen tak nevykládají na ulici. To vám musí být určitě jasné.
O velikonocích, jak jistě většina ví, jsem byl v Anglii a uvědomil jsem si zde jednu věc. Že všichni lidi jsou úplně obyčejní, ale při tom jsou všichni užiteční a potřební. Všichni jsme obyčejní pro ty, kteří nás neznají, ale jsme důležití a vzácní pro ty, které máme nablízku a je otázka, jestli nám stačí nějaké málo, co máme, nebo jestli jsme na něco zvyklí a chceme se toho držet. Můžu vám ale zodpovědně říct, že toto je jedna z několika věcí, kde se na věk nehledí. Když bych to měl říct trochu konkrétněji, tak že nám po škole běhá spousty fajn lidí, ale já si jich nevšímám, protože jsem asi neměl potřebu s nimi komunikovat, ale teď vím, že jsou většinou fajn a dá se s nimi pokecat. Je škoda, že už mi zbývají asi tak dva měsíce na to, abych je přesvědčil a naznačil jim, že já prostě stojím o ten kontakt přes prázdniny a i po prázdninách…